SK SLAVIA PRAHA
Historie
Poslední desetiletí devatenáctého století bylo obdobím velkého národnostního rozmachu a v jeho počátcích byli v čele pokrokových snah i mladí lidé sdružující se v Literárním a řečnickém spolku Slavia.
Z dostupných pramenů zjišťujeme, že 2. listopadu 1892 se konala v Kulichově domě na Karlově náměstí v Praze Valná hromada uváděného spolku, kde byl studenty předložen návrh na zřízení cyklistiského odboru. Návrh byl po bouřlivé diskuzi schválen a odbor nazván Akademiský cyklistický odbor Slavia, zkratka ACOS. Na Valné hromadě tohoto odboru 23. listopadu 1892 byl prvním předsedou zvolen lékař Václav Kubr. V tomto období se členové odboru zúčastňují cyklistických závodů a V. Kratochvíl získává v roce 1892 16 cen.
V počátcích slávistického sportování bylo tedy kolo a sport byl provozován na cvičišti Klubu velocipedistů Blesk na Žižkově a později na K.Č.V. Žižkov.
Dne 14. října 1894 však byl Literární a řečnický spolek Slavia policejně rozpuštěn, i jeho odbory, z důvodu "opakované a neustávající protistátní činnosti většiny studentské mládeže".
Členové rozpuštěného spolku se scházeli dále a uvažovali o založení nového studentského klubu.
Rakouské úřady povolily začátkem května 1895 studentu mediciny Jaroslavu Hausmanovi ustavení "Sportovního klubu Slavia" na základě předložených stanov. Ustavující schůze se uskutečnila v restauraci u Brejšků, stojí dodnes vedle obchodního domu Máj, dne 31. května 1895. Podle dochovaného "Protokolu" z této schůze byl SK Slavia schválen jako nástupce ACOS, byly schváleny Stanovy klubu, členský měsíční příspěvek a zvolen výbor. Prvním starostou se stal pan Ankrt. V závěru tohoto protokolu je první zmínka o symbolech SK Slavia s tím, že návrh na kroj (dres) a odznak bude projednán na první výborové schůzi.
Kroj, znak a vlajka
Na první výborové schůzi byly odsouhlaseny klubové slovanské barva červená a bílá s odůvodněním, že:
- bílá barva je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, kde protivník není nepřítel, ale uznávaný soupeř,
- červená barva je symbolem srdce, které vkládáme do svých zápasů.
Při schvalování kroje-dresu na dvě poloviny bílé a červené barvy byla přidána do bílé plochy dresu červená pěticípá hvězda hrotem dolu, která představuje stále novou naději povznášející mysl a sílící ducha i v obdobích nezdaru a neúspěchu.
Odlišné sešívané poloviny bílá a červená ukazují, že žádný člověk, žádná věc nemají jen jednu stránku a že je nutné nalézt soulad mezi vůlí a citem, mezi silou a technickou jemností, mezi nadšením a zklamáním. Veselá nápadnost tohoto spojení svědčí o tom, že sport se musí pěstovat s bezprostřední upřímnou radostí, která přináší uspokojení na hřisti i za barierami.
K tomuto kroji-dresu příslušela i červená čapka.
Odznak klubu byl pak schválen kulatý s bílým okrajem, ve kterém byl zlatý nápis v horní polovině "Sportovní klub", v dolní polovině pak "v Praze". Uprostřed odznaku je zlaté cyklistické kolo, prvním sportem ve Slavii byla cyklistika, které vodorovně přetíná stužka v barvách bílá, modrá a červená se zlatým nápisem "SLAVIA". Nad stužkou v horní polovině kola jsou tři lístky lípy, slovanského stromu, pod stužkou pak lístky dva.
Vlajka klubu pak byla červená pěticípá hvězda hrotem dolu v bílém poli a byla používána při závodech a utkáních na domácím hřišti, ale i při zápoleních na českém venkově.
Football
Zájem členů se mimo cyklistiky orientuje i na nový sport, který se v Praze rychle rozlišuje, na football.
Dne 21. ledna 1896 na Valné hromadě klubu se ustavuje odbor footballový, který je vydatně posílen studenty malostranského gymnázia Frejou a Moučkou a gymnázia z Křemencovy ulice Benetkou, Heinzem, Horáčkem a Presslerem.
Tím je dán základ pro důstojné provozování tohoto sportu, který vrcholí dne 25. března 1896, kdy byl sehrán první zápas na Císařské louce v tradičních červenobílých dresech používajících se dodnes. Slavia tehdy vyhrála nad A.C. Praha 6:0. První sestava zněla: Semanský - Hlavička, Strádal - Nedvěd, Benetka, Štěpán, Moučka, Zahrádka, Freja (kapitán), Heuschneider a Pressler. První mezinárodní zápas hraje Slavia již na Letné dne 8. ledna 1899 proti Berlínu s výsledkem 0:0.
Vzestup kopané ve Slavii v té době je patrný i na mezinárodním poli, zejména od roku 1903, kdy do mužstva přišel legendární střelec Jan Košek, který do roku 1913 nastřílel 804 branek. Jeho umění spočívalo ve vrozené rychlosti a pamětníci uváděli, že hráč s tak prudkou střelou již na našich hřištích nehrál.
Sestava té doby byla neměnná a na hřiště, které mělo již dřevěnou patrovou tribunu, Slavia nastupovala ve složení Hejda - Krummer, Veselý - E. Benda, Hrabě, Macoun - Baumruck, J. Benda, Malý, Košek a Vaněk. Výkonnost mužstva ještě vzrostla na mezinárodní extratřídu příchodem skotského trenéra Johny Williama Maddena (nar. 11. 6. 1865, zemř. 17. 4. 1948 v Praze), který Slavii trénoval až do roku 1930, plných 25 let. Pod jeho vedením Slavia 438-krát vyhrála, 64-krát prohrála a 96 utkání skončilo nerozhodně.
Jedním z vrcholů počátků kopané je výhra 19. května 1906 před 4 000 diváky nad prvoligovým profesionální klubem Southampton 4:0, třemi brankami Koška a jednou Malého, a o deset dní později remíza se skotským Celtic Glasgow 3:3.
Výkonnost mužstva té doby je znamenitá a z domácích soupeřů jí porazí až SK Smíchov dne 21. března 1909, tedy domácí klub po 12 letech...
Mistři
Devět hráčů Slavie je v základní sestavě Čech na amatérském mistroství Evropy 1911, kde Čechy porážejí Francii 4:11 a poté Anglii 2:1 a stávají se tak mistry.
Do vypuknutí I. světové války je nutné zaznamenat, že Slavia vyhrála Pohár dobročinnosti - Charity Cup v letech 1906, 1910, 1911 a 1912 a v roce 1913 Mistrovství ČSF I. třídy.
V době I. světové války byl mezinárodní styk přerušen a na domácích hřištích většina družstev hraje s náhradníky. Slavia v roce 1915 bez ztráty bodu vyhrává Válečné mistrovství. V té době je základní sestava: Hlaváček - Janko, Marway - Loos, zajíček, Waldheger - Hájek, Bělka, Šubrt, Prošek a Husák.
Po skončení války vyhrává Slavia v roce 1918 Středočeskou první třídu a to již se v sestavě objevují veličiny jako Vaník (přišel ze Sparty) , Ráca , Holý, Kovařovič, Šroubek.
Od roku 1925 se hraje mistrovsky liga a prvé ligové utkání vyhrává Slavia dne 1. března v Libni 9:3 v sestavě: Štaplík - Protiva, Nytl - Plodr, Pletich, Hliňák - Šoltys, Štapl, Vaník, Silný a Kratochvíl. Následně do mužstva přicházejí: fenomenální brankář mezinárodní třídy František Plánička, střelec František Svoboda, dravý útočník Antonín Puč, záložník Vodička, tvdý Ženíšek. Toto velmi silné mužstvo vyhrává ligu v letech 1930, 1933, 1934 a Pohár středočeské župy v letech 1922, 1926, 1927, 1928, 1930 a 1932.
Rok 1934 přináší Čs. fotbalu veliký úspěch na mistrovství světa v Itálii, kde ČSR ve finále prohrává s domácími 2:1. V sestavě je osm slávistů: Plánička, Ženíšek, Čambal, Krčil, Junek, Svoboda, Sobotka a Puč.
V následném období vyhrává Slavia ligu v letech 1935 a 1937 a Pohár v roce 1935. V mužstvu již stabilně hrají: Vytlačil, Horák, Průcha, Truhlář, Daučík, Jezreba, Nožíř a Vacek.
Josef Bican
Výkonnost mužstva se ještě zvýšila příchodem Josefa Bicana z vídeňské Admiry na podzim roku 1937, s nímž Slavia vyhrála následující rok Středoevropský pohár, když postupně vyřadila Beogradski, Ambrosianu, Genovu a ve finále pak Ferenszvaros Budapest 2:2 a 2:0. Ve finálových zápasech hráli: Bokšay - Černý, Daučík I . - Průcha, Daučík II. (Nožíř), Kopecký - Horák (Vacek), Šimůnek, Bican, Vojta Bradáč a Vytlačil.
Josef Bican ve Slavii působil v letech 1937-48 a posléze 1953-56. Se Slavií získal 5-krát ligový primát a nastřílel 447 ligových branek. Byl v ČSR 10-krát nejlepší ligový střelec (v Rakousku 2-krát) za což byl v lednu 2001 ohodnocen jako střelec století před Pelém a Romariem.
V období II. světové války měla Slavia velmi silný celek, kde vynikl atomový útok na čele s Bicanem. Slavia vyhrála ligu v letech 1940, 1941, 1942 a 1943, pohár pak v letech 1941, 1942 a 1945. V mužstvu hrají noví hráči: Finek, Luka, Holma, Antonín Bradáč, Hemele, Vycpálek, Říha, Trojan, Hanke a Hampejs. V posledním válečném ročníku 1943-44 vytvořila Slavia střelecký rekord docílením 131 branek.
V poválečném období vyhrála Slavia ligu ještě v roce 1947 s dalšími novými hráči: Kabíček, Kocourek, Vlk, Ipser, Buchta, Pajkrt, Žďarský a v podzimní části ligy roku 1948 vedla, ale soutěž z důvodu jaro-podzim se anulovala.
V roce 1948 v důsledku změny politického systému dochází ke slučování jednot a oddílů, Slavia se slučuje s TJ Sokol Praha 7 pod název Sokol Slavia. Významné příchody té doby do Slavie jsou reprezentanti Trnka, Hlaváček a Jonák. Citelné odchody jsou však Bican a Buchta do Vítkovic a Kocourek do Zlína.
Dynamo Slavia
Ústup ze slávy slávistické kopané vrcholí neúspěchem v roce 1951, kdy se Slavia umisťuje na 11. místě ligové tabulky, což znamená sestup. Po roce stráveném v Přeboru Prahy, II. liga tehdy nebyla, se Slavia vrací do nejvyšší soutěže, když vyhrála kvalifikaci s mužstvy: K. Varů, Č. Budějovic, Plzně a Rodnice. V tomto období mužstvo dosahuje průměrných výsledků.
Dne 27. září 1953 otevírá v Edenu nové hřiště, ještě pod názvem Dynamo Slavia; v roce 1950 jí hřiště na Letné bylo zrušeno z důvodu výstavby pomníku Stalina.
Z nových hráčů té doby je nutné uvést: Štádlera, Štěpána, Trubače, Kareše, Fiktuse, Urbanovi, Jelínka, Hubálka a Andrejkoviče.
Sešívaní
V roce 1955 při velikonočním turnaji mužstvo Slavie nastupuje opět po delší době ve svých tradičních sešívaných dresech. Následující rok pořádá Slavia zájezd do Afriky, kde 5-krát vyhrává a pouze jednou je poražena. V mužstvu již hrají: Hildebrand, Pešek, Lála, Nepomucký, Vlasák a Nedvídek. Slavia výkonnostně stoupá a v roce 1959 zaujímá již třetí příčku ligové tabulky.
Radost však trvá krátce. Slavia sestupuje do nižší soutěže v ročnících 1960-61 a 1962-63, když obsadí vždy poslední 14. příčku.
Druholigová kapitola 1963-64 je v historii slávistické kopané zapsána černým písmem, neboť se nehraje o postup, ale o záchranu ve II. lize. Krize vrcholí. Světlým jevem té doby je hráč Jan Lála, který reprezentuje ČSR na MS v Chile v roce 1962, kde obsazujeme druhé místo za Brazílií. Tento hráč také hraje v roce 1964 za mužstvo Evropy.
Nedobrá situace nedá spát věrným příznivcům Slávie a prostřednictvím umělců zakládá v roce 1964 Odbor přátel Slavie. Dne 18. září téhož roku je docílena změna názvu z Dynama na TJ Slavia.
Odbor přátel pomáhá sehnat nové hráče: Kadrabu, Píšu, Veselého, Šindeláře, Berana, Ledeckého a mužstvo je konsolidováno. Vyhraje II. ligu v letech 1964-65, když v Praze před 42 000 diváky (rekord II. ligy) vyhrává nad Plzní 4:1.
K získání titulu mistra v následujícím ročníku chybí Slavii jedniný bod. V posledním utkání doma však prohrává s Interem Bratislavou 0:1 a na skóre končí třetí. Na utkání se Spartou na Strahově je přítomno 50 000 diváků a na výsledku utkání 2:2 se podílí sestava: Ledecký - Lála, Hildebrand, Smolík - Beran, Nepomucký - Veselý, Kadraba, Šindelář, Píša, Uldrych.
V roce 1967 podniká Slavia cestu kolem světa, když během 44 dnů sehraje 16 zápasů a absolvuje 65 000 kilometrů, když navštíví Ameriku, Nový Zéland, Austrálii, Honkong, Singapur a Jižní Indii.
TJ Slavia
Další období představuje průměr, dochází ke střídání trenérů (za období 1968-72 jich bylo sedm), stejně tak i hráčů (v letech 1970-71 se jich vystřídalo 28). V té době jsou opory mužstva: Kopecký, Hamár, Mareš, D. Herda, Luža, Klimeš, Cipro, Zlámal, Stárek. K významné události dochází v červenci roku 1973, kdy patronát nad Slavii přebírá národní podnik Inženýrsko průmyslové stavby a situace se stabilizuje.
Koncem roku 1974 zahájí Slavia zájezd do střední a jižní Ameriky, kde sehraje 10 zápasů.
V ročníku 1975-76 opět chybí jeden bod k titulu, když prohrává na Slavanu Bratislava v posledním zápase 0:2.
Na Mistrovství Evropy v Jugoslávii v roce 1976 získává ČSR titul mistra a ze Slavie jsou v kádru Biroš, D. Herda a Veselý.
Ve Slavii se stále více prosazují noví hráči: Grospič, Segmüler, Jebavý, Lubas. Rok 1979 je významný nejvyšším počtem sehraných utkání za rok za dobu své existence, sice 88. V následující sezóně končí ve Slavii svoji činnost František Veselý (1965-80), který je rekordmanem v počtu sehraných ligových zápasů, 404.
V osmdesátých letech představuje Slavia pouze průměr tabulky, 6.-7. místo v lize, vyjímku tvoří řočník 1984-85, kdy byla Slavia třetí. V těchto letech kádr tvoří hráči: Nachtman, Jarolím, P. Herda, Pešice, Hotový, Petržela, Knoflíček, Kubík, Janů, Řehák, Kuka, Beránek.
Změna politických poměrů umožní Slavii změnu názvu. V únoru 1990 se vrací k názvu SPORTOVNÍ KLUB SLAVIA.
SK Slavia
Následující rok znamená vzestup z průměrnosti díky mecenáši panu Korbelovi, který financuje kopanou získáním nových kvalitních hráčů: Suchopárek, Rusňák, Juraško, P. Berger, Tatarčuk, Binič, Nečas a Lerch. Přicházejí dorostenci Bejbl, Šmicer a P. Novotný a rázem má Slavia mužstvo, které hraje o mistra. Bohužel se tomuto mužstvu nepodařilo prosadit na mezinárodní scéně, ani získat mistrovský titul, a řada hráčů po překvapivém odchodu pana Korbela odchází ze Slavie. V roce 1995 a 1996 se podařilo ztráty zacelit příchody Stejskala, Kozla, Šmejkala, Vágnera a Poborského. Slavia konečně v roce 1996 získala mistrovský titul a účastí v semifinále poháru UEFA ve stejném roce začala psát novou etapu svých dějin.
Po Mistrovství Evropy 1996, na kterém ČR obsadilo druhé místo, odchází hráči Slavie šířit dobré jméno klubu do zahraničí (Šmicer do Lensu, Bejbl do Atletiky Madrid, Suchopárek do Strasburku a Poborský do Manchester United, rok před tím odešel P. Berger do Borusie Dortmund).
Nově příchozí hráči Ulich, Ašanin, Horváth vyhrávají v roce 1997 Pohár ČMFS, což zopakují i v roce 1999.
Od roku 1995 Slavia vyřadila v evropských pohárech mužstva jako: Sturm Graz, Freiburg, Lugano, Lens, AS Řím, FF Malmö, Luzern, OGG Nice, Schalke 04, Vojvodinu N. Sad, Grasshoppers Curych, Steaua Bukurest, Udinese, AB Kodaň, OFI Krétu, NK Osijek. Na těchto úspěších se podíleli další hráči: Černý, Dostálek, Vlček, Rada, Zelenka, bratři Doškové.
Sezona 2007/2008 – Sezona splněných přání
12. července 2007 se do Slavie po jedenáctiletém angažmá v zahraničí vrátil Vladimír Šmicer - stříbrný medailista z mistovství Evropy 1996, vítěz Ligy mistrů UEFA a držitel řady dalších sportovních úspěchů. Slavia vůbec v létě 2007 nebývale posilovala. Do týmu přišli Ladislav Volešák, František Dřížďal, Zdeněk Šenkeřík, Mickael Tavares, Tijani Belaid, Ondřej Šourek, Erich Brabec, Martin Vaniak a Milan Ivana. Během podzimu přišli ještě Daniel Pudil a Theodor Gebre Selassie. 29. srpna 2007 Slavia poprvé v historii postoupila do základní skupiny Ligy mistrů UEFA. V cestě jí stál sebevědomý Ajax Amsterdam. Ze hřiště soupeře si Slavia přivezla vítězství 1:0, když proměnil pokutový kop David Kalivoda. Před vyprodaným strahovským hledištěm porazila sebevědomý Ajax díky dvěma trefám kapitána Stanislava Vlčka 2:1 a poprvé v historii postoupila do základní skupiny Ligy mistrů UEFA. Slavia si ve svém premiérovém účinkování v nejprestižnější klubové soutěži světa připsala jednu výhru (Slavia Praha – Steaua Bukurešť 2:1), dvě remízy (Slavia Praha – Arsenal 0:0, Steaua Bukurešť – Slavia Praha 1:1) a tři prohry (Sevilla – Slavia Praha 4:2, Arsenal – Slavia Praha 7:0, Slavia Praha – Sevilla 0:3). Ve skupině Ligy mistrů UEFA skončili červenobílí na třetím místě, které je posunulo do jarní části Poháru UEFA. Finanční zisk z Ligy mistrů UEFA znamenal pro Slavii 208 miliónů korun. Na podzim 2007 Slavia po čtrnácti letech dobyla Letnou. V derby s pořadovým číslem 266 porazila 8. října Spartu 2:0. Ve 3. kole Poháru UEFA se Slavia na jaře utkala s Tottenhamem Hotspur, na Strahově slávisté prohráli 1:2, na White Hart Lane remizovali 1:1. 7. května 2008 se Slavia vrátila domů do nového stadionu v Edenu. Stadion otevřelo slavnostní exhibiční utkání s týmem Oxford University Association Football Club, které bylo reprízou legendárního souboje, který se odehrál 28. března 1899. 17. května 2008 v posledním 30. kole I. Gambrinus ligy před vyprodaným hledištěm v Edenu remizuje Slavia s Jabloncem 2:2 a stává se Mistrem ligy. Titul Mistra ligy získává Slavia po dvanácti letech. Pro Vladimíra Šmicra je to druhý mistrovský titul se Slavií. Ten první získal se Slavií v roce 1996.
